Hvězda-Vánoční divadelní scénka pro děti
HVĚZDA -Vánoční divadelní scénka pro děti
Píseň:……
Vypravěč:
Je Štědrý večer a v nevelkém městském bytě chystá matka večeři, otec prostírá stůl a malý Filip si hraje s kostkami. Vše probíhá v tichosti a nezasvěcenému pozorovateli by se zdálo, že i v lásce. Štědrý večer je vždycky kouzelný a své kouzlo přinesl i Filipovi. Rodina povečeřela, rozdali si dárky a otec odvedl Filipa do jeho pokojíčku, kde ho uložil ke spánku. Filip v polospánku řekne otci:
Filip: „Tatínku, já tě mám rád.“
Otec: „Já tě, synku, mám také moc rád. Nikdy nezapomeň, že jsi můj syn, můj Filip… Starej se o maminku a buď hodný.“
Otec: rozsvítí stromeček, pohladí Filipa, odejde do pokoje a řekne ženě:
Otec:„Nemusíme se rozvést, nechceš si to ještě rozmyslet?“
Žena: „Ne, už je rozhodnuto. “
Otec: odejde.
Píseň:……
Scéna u stromečku
Filip: sedí na posteli, prohlíží si stromeček a najednou si všimne figurky anděla. Sundá ji ze stromečku, vyndá háček a řekne:
Filip: „Ty jsi hezká hračka, budeme si spolu hrát… Jak ti říkají?“
Anděl: „Já nejsem hračka, jsem anděl.“
Filip: „Tak ty seš anděl? Já jsem Filip, budeš si se mnou hrát?“
Anděl: „Budu a rád.“
Filip: „Jak to, že jsi tak maličký, když jsi živý? Ty jsi Paleček?“
Anděl: „To se může změnit, nemusím být vždycky maličký.“
Filip: „Ty můžeš vyrůst? Tak mi to ukaž.“
Anděl se zvětší, má bílé roucho, stříbrný pás, čelenku a křídla.(Vystoupí do popředí).
Filip jej obchází, prohlíží si jej, sahá na křídlo a zeptá se:
Filip: „To máš od labutě?“
Anděl: „Ne, od Boha…To mi stvořil Bůh“.
Filip: „Co to je stvořil? To tě uplácal z modelíny a ty ses začal hýbat?“
Anděl: „Vdechl mi duši.“
Filip: „Říkal jsi duši? A zlobíš taky?“
Anděl: „Ne, to ne.“
Filip: „Já zlobím pořád, ale vůbec nevím proč. Maminka se pak rozčiluje.“
Anděl pohladí Filipa a zmenší se ve figurku ve Filipově ruce.(Odejde do ústraní). Filip vezme figurku.
Filip: „Ty seš už zase maličkej?“
Před Filipem se objeví matka a Filip jí ukazuje andílka.
Filip: „Maminko, podívej, já mám anděla… a on se umí zvětšovat… a taky mluví.“
Matka: „Filípku, ty mudrlante, už spinkej, ,… třeba se ti o něm bude zdát.“
Filip: „Maminko, že se od nás tatínek nerozvede.“
Matka: „Tatínek ti něco říkal?“
Filip: „Ano, že nás má rád.“
Matka Filipa přikryje, políbí, zhasne světla a odejde z pokoje.
Píseň:……
Filip přistoupí k zábradlí a rozhlíží se (po městě). Na okamžik zazáří světlo. Za Filipa se postaví anděl.
Filip: „Co to bylo? … To byla hvězda,… já jsem ji viděl… spadla na kostel…Jdu si pro ni.“ (pokouší se přelézt zábradlí).
Anděl: „To nemůžeš, ublížil by sis.“
Filip (rozčileně): „Tam dole je hvězda, já jsem ji viděl, spadla na kostel…Že mi jim ukážeš, já jsem si ještě nikdy nesáhl na hvězdu.“
Anděl: „Ty by sis chtěl sáhnout na hvězdu?“
Filip: „Chtěl. Položil bych ji tady na stolek, ona by svítila a už nikdy by tu nebyla tma.“
Anděl: „Ty se bojíš tmy?“
Filip: „Bojím… a taky se bojím o maminku a o tatínka.“
Anděl: „Něco jim hrozí?“
Filip: „Aby se nerozvedli. To bych pak musel do dětského domova.(obejme anděla) Že mě neopustíš? Budeš se mnou i kdyby se naši rozvedli?“
Anděl: „Nic se neboj, všechno dobře dopadne. Já tě nikdy neopustím.“
Filip se začne oblékat a obuje si bačkůrky.
Anděl: „Co to děláš?“
Filip: „Jdeme pro tu hvězdu.“
Anděl: „Jak to chceš udělat? Maminka tě nepustí.“
Filip ukáže na zábradlí: „Jdeme tudy… máš přece křídla jako labuť a ty taky lítají.“
Píseň:……
VYPRAVĚČ:
„Není důležité, jak se Filip dostal na ulici. Vykračoval si v bačkůrkách, v bundě přes pyžamo a v čepici nakřivo. Zmenšeného anděla zasunul opatrně do kapsy, ale hlavičku mu nechal venku. Musel se přece rozhlížet… Cestou potkával lidi, kteří udiveně hleděli na osamělé dítě v setmělé ulici. Anděl radil Filipovi, kudy má jít a nabádal ho, aby se nezastavoval. Na své cestě za hvězdou potkal Filip kočího v bryčce, ten mu navlékl na zkřehlé ručičky rukavice, a potkal i dva krasobruslaře. Ti ho povozili po ledě a ukázali mu cestu ke kostelu. Pobavila je jeho víra, že si domů odnese hvězdu spadlou z nebe. Filip s andělem v kapse došel šťastně ke kostelu.
Píseň:……
Filip se začne rozhlížet po zemi a spatří třpytivou kuličku, chvíli se na ni dívá a pak ji zvedne.
Filip: „Ty jsi ta hvězda?... Jsi tak maličká… a nehřeješ. Asi je ti zima.“
Schová ji v dlaních a dýchá na ni. Přitom dojde k betlému, který si prohlíží. Přistoupí k němu anděl v civilním oblečení. Filip je překvapen.
Filip: „Jejej, ty vypadáš jako můj anděl ale chybí ti křídla.“
Anděl: „Jsem tvůj anděl.“
Filip mu ukáže kuličku
Filip: „Že je krásná.“
Anděl: „Moc krásná, schovej si ji, třeba ti někdy zahřeje srdíčko.“
Filip schová kuličku do kapsy a otočí se k betlému.
Filip: „Ty lidičky jsou legrační. Jsou živí?“
Anděl: „Ne, to je betlém.“
Filip: „Co je to betlém?“
Anděl: „Betlém je město, ve kterém se narodil náš Pán Ježíš Kristus.“
Filip: „Kdo je Ježíš Kristus?“
Od oltáře se ozve: „Já jsem to.“
Anděl s Filipem se otočí k oltáři a anděl poklekne.
Filip přijde k Ježíšovi
Filip: „Můj anděl má taky takové krásné šaty, ale jen někdy“.
Anděl: „Filipe!“
Ježíš: „Nechej maličkého přijít ke mně.“
Filip Ježíši: „Vyprávěj mi pohádku o Betlému.“
Ježíš andělovi: „Doprovoď pacholíka na jeho cestě do Betléma.“
Píseň:……
Anděl vezme Filipa do náruče a položí ho do křesla. Filip usne.
Vypravěč:
Vidíte, Filip usnul a zdá se mu, že jde s andělem do Betléma pozdravit narozeného Ježíška. Cestou vidí veliký průvod lidí, kteří nesou Ježíškovi a jeho mamince dary. Někteří však nenesou nic, možná proto, že nic nemají. Anděl mu říká, že ti nesou Ježíškovi své srdce a to je víc nežli vánočka nebo cukroví nebo peřinka či polštářek. Filip s andělem stojí stranou a průvod pozorují. Vidí tři mudrce s dary i pastýře s ovečkami. Všichni se radují a radost má i Filip.
Děti ze sboru se seřadí a za sebou jdou k betlému, kde se každý pokloní, někteří pokleknou a vracejí se na své místo. Filip se probudí a zařadí se s andělem jako poslední. Přistoupí k Jezulátku, vyndá z kapsy kuličku, chvíli váhá a pak ji položí na peřinku Ježíškovi.
Filip: „Jsi tak maličký, vezmi si mou hvězdu, já mám anděla.“
Otočí se a spatří rodiče.
Filip: „Maminko, tatínku, vy jste se nerozvedli?“
Matka: „Ne, Filípku, ničeho se neboj… Budeme zase spolu, všichni tři.“
Otec i matka vezmou Filipa za ruku a odvádějí ho ke sboru, kde se zařadí.
OBSAZENÍ:
Vypravěč, Filip, anděl, otec, matka, Ježíš
REKVIZITY:
Postel, zábradlí, stromek, křeslo, andílek, bačkůrky, kulička, betlém